ROZHOVORY
JEŠTĚ ŽIJU, TAK HRAJU
Autor: Jana Marxtová Zdroj: Květy Datum: 11.5.2023
Rozhovor s Oldou Říhou je divoká jízda, stejně jako kariéra a muzika kapely Katapult, se kterou hraje už osmačtyřicet let. Vzhled, chování i slovník nezapře rockera, kterým vždycky byl, je a bude. Protože končit se rozhodně nechystá. Právě vydává novou desku Nostalgie.
Budete hrát až do „penálu“, jak řekl jednou váš spoluhráč Jiří „Dědek“ Šindelář?
Jo, to je jeho výrok. Jednou to řekl v televizním rozhovoru, že chce hrát až do penálu. Ale já už to tak nechci.
Jo, to je jeho výrok. Jednou to řekl v televizním rozhovoru, že chce hrát až do penálu. Ale já už to tak nechci.
Proč?
Připadá mi to morbidní, i když všichni okolo říkají, že umřít na jevišti by bylo hezký. Jednu dobu jsem o tom fakt přemýšlel. Říkal jsem si, že by to bylo jako v americkým filmu, kdyby to se mnou na jevišti seklo, a přijela by sestřička v minisukni, která by mě oživovala. To by si pak diváci a kapela mohli užít můj skon i s trochou erotiky. Někdo chytřejší, než já ale říkal, že by z toho fanoušci asi neměli radost, kdybych tam exnul, takže jsem tenhle nápad pustil z hlavy. I když jednou jsem plánoval program, kdy bychom na jevišti umřeli. Tenhle nápad jsem měl ještě dřív, než umřel Dědek.
Připadá mi to morbidní, i když všichni okolo říkají, že umřít na jevišti by bylo hezký. Jednu dobu jsem o tom fakt přemýšlel. Říkal jsem si, že by to bylo jako v americkým filmu, kdyby to se mnou na jevišti seklo, a přijela by sestřička v minisukni, která by mě oživovala. To by si pak diváci a kapela mohli užít můj skon i s trochou erotiky. Někdo chytřejší, než já ale říkal, že by z toho fanoušci asi neměli radost, kdybych tam exnul, takže jsem tenhle nápad pustil z hlavy. I když jednou jsem plánoval program, kdy bychom na jevišti umřeli. Tenhle nápad jsem měl ještě dřív, než umřel Dědek.
Jak to mělo vypadat?
Chtěl jsem postavit scénu jako takovou kryptu, v níž by byl bubeník a napravo i nalevo od ní by byly rakve. Třetí by pak stála nahoře. A až by začala muzika, všichni bychom vylezli jako zombie z rakví a dali bychom se do hraní. Až by koncert končil, zase bychom se vrátili do rakví a zavřela by se za námi opona. Připadalo mi to hrozně vtipný. Pak jsem ale tenhle nápad opustil a napadlo mě zase něco jinýho. Vymyslel jsem, že pojedeme pohřebákem, ale ne s jednou rakví, rovnou se třema. Že si pořídíme kamion, kde budeme vozit aparaturu a aby to bylo ekonomický, tak na střeše budou právě ty tři rakve, který by pak byly součástí scény. Ale zase se vracím k tomu, že fanoušci by asi nebyli moc rádi, kdybychom tam opravdu umřeli.
Chtěl jsem postavit scénu jako takovou kryptu, v níž by byl bubeník a napravo i nalevo od ní by byly rakve. Třetí by pak stála nahoře. A až by začala muzika, všichni bychom vylezli jako zombie z rakví a dali bychom se do hraní. Až by koncert končil, zase bychom se vrátili do rakví a zavřela by se za námi opona. Připadalo mi to hrozně vtipný. Pak jsem ale tenhle nápad opustil a napadlo mě zase něco jinýho. Vymyslel jsem, že pojedeme pohřebákem, ale ne s jednou rakví, rovnou se třema. Že si pořídíme kamion, kde budeme vozit aparaturu a aby to bylo ekonomický, tak na střeše budou právě ty tři rakve, který by pak byly součástí scény. Ale zase se vracím k tomu, že fanoušci by asi nebyli moc rádi, kdybychom tam opravdu umřeli.
Ani kdyby tam byla ta spoře oděná sestřička?
Asi by to nestačilo. Asi by na ní v tu chvíli nikdo nekoukal. Tuhle debatu tedy uzavírám tím, že já na jevišti umřít nechci. I když, kdo ví. Můj doktor mi jednou říkal: Připravte se na to, že život končí z plného zdraví ve vteřině. Od té doby jsem pokorný člověk a chci si ještě něco užít. Trochu nostalgie, návratu do mládí, toužím po kamarádech, furt chci hrát rokenrol a chci bejt tak zdravej, abych mohl dál zpívat a žít, protože musím mít z čeho čerpat pro nový písničky. Když umírala moje máma, bylo jí devadesát čtyři, tak mi doktor řekl, že jsem po ní možná zdědil dlouhověkost. Takže bůh ví, jak budu ještě hrát.
Asi by to nestačilo. Asi by na ní v tu chvíli nikdo nekoukal. Tuhle debatu tedy uzavírám tím, že já na jevišti umřít nechci. I když, kdo ví. Můj doktor mi jednou říkal: Připravte se na to, že život končí z plného zdraví ve vteřině. Od té doby jsem pokorný člověk a chci si ještě něco užít. Trochu nostalgie, návratu do mládí, toužím po kamarádech, furt chci hrát rokenrol a chci bejt tak zdravej, abych mohl dál zpívat a žít, protože musím mít z čeho čerpat pro nový písničky. Když umírala moje máma, bylo jí devadesát čtyři, tak mi doktor řekl, že jsem po ní možná zdědil dlouhověkost. Takže bůh ví, jak budu ještě hrát.
Jak často na Dědka vzpomínáte?
Děláte si srandu? Dědek je všude okolo mě dál, v kanceláři, ve zkušebně, všude jsou fotky, vzpomínky, historie. Já na něj nevzpomínám, v mém srdci žije furt. A Tolja taky, samozřejmě.
Děláte si srandu? Dědek je všude okolo mě dál, v kanceláři, ve zkušebně, všude jsou fotky, vzpomínky, historie. Já na něj nevzpomínám, v mém srdci žije furt. A Tolja taky, samozřejmě.
Nová deska se jmenuje Nostalgie, takže je logická otázka, jestli jste nostalgický? Z toho, co jste už řekl, tuším, že ano.
Jestli se dá říkat nostalgie tomu, že bych chtěl žít jako tenkrát, tak jo. Chtěl bych lidem říct, aby se vys… na všechny ty chytrý telefony, na Matrix a normálně žili. Nedávno jsem přišel do hospody U Jelínků, kam chodím od roku 1972, sedl jsem si tam a přepadla mě těžká nostalgie. Kluci Dědek a Tolja a všechny ty naše společný časy mi okamžitě „naskočily“ zpátky. Tenhle svět bych chtěl vrátit. Vím, že to nejde, ale můžu to udělat aspoň v písničkách. Jejich prostřednictvím bych chtěl zavzpomínat, jak to bylo krásný a že je možný to aspoň trochu vrátit. Takže říkám: k…, vypněte ty telefony a poslouchejte!
Jestli se dá říkat nostalgie tomu, že bych chtěl žít jako tenkrát, tak jo. Chtěl bych lidem říct, aby se vys… na všechny ty chytrý telefony, na Matrix a normálně žili. Nedávno jsem přišel do hospody U Jelínků, kam chodím od roku 1972, sedl jsem si tam a přepadla mě těžká nostalgie. Kluci Dědek a Tolja a všechny ty naše společný časy mi okamžitě „naskočily“ zpátky. Tenhle svět bych chtěl vrátit. Vím, že to nejde, ale můžu to udělat aspoň v písničkách. Jejich prostřednictvím bych chtěl zavzpomínat, jak to bylo krásný a že je možný to aspoň trochu vrátit. Takže říkám: k…, vypněte ty telefony a poslouchejte!
Texty na Nostalgii jste si psal sám? Chápu to dobře, že to je taková vaše zpověď?
Texty na Nostalgii jsou tak autentický, jako kdybych je všechny napsal já. Nerozlišuju, kdo co napsal, pro mě je důležitý se s tím ztotožnit. První písnička je Rock & boogie man, druhá Vizour Jack, třetí je Nostalgie, čtvrtá Long Live Rock, pátá Všechno co chceš dostaneš… Je to autobiografický, je to román, je to „audioautobiografie“ v jedenácti kapitolách a s happy endem v písničce Mister Rock and Mister Roll.
Texty na Nostalgii jsou tak autentický, jako kdybych je všechny napsal já. Nerozlišuju, kdo co napsal, pro mě je důležitý se s tím ztotožnit. První písnička je Rock & boogie man, druhá Vizour Jack, třetí je Nostalgie, čtvrtá Long Live Rock, pátá Všechno co chceš dostaneš… Je to autobiografický, je to román, je to „audioautobiografie“ v jedenácti kapitolách a s happy endem v písničce Mister Rock and Mister Roll.
Má podle vás rokenrol v dnešní době šanci přežít vedle elektronické muziky?
Jasně, že má. Všude ve světě se k němu vracejí. Rolling Stones, Eric Clapton, Keith Richards nahrávají rokenrol stejně jako tenkrát a pěkně analogově, kde jsou cítit emoce, zábava. Hrajou senzačně a drží tu rokenrolovou vlajku stejně jako v době svého mládí. A v tomhle státě tu vlajku držím já. I kdybych měl být úplně poslední. Životnost rokenrolu se jasně ukázala. Je totiž strašně jednoduchý. Potřebujete jenom pravdivý příběh, harmonii, srdce a empatii. Když tohle nemáte, tak jste v pr…. Všichni ti, co používají kompresory, při zpěvu jim ani není rozumět, tak ti mi otevřeli čtyřproudou dálnici, abych tam vrazil s bigbítem. A to jsem udělal.
Jasně, že má. Všude ve světě se k němu vracejí. Rolling Stones, Eric Clapton, Keith Richards nahrávají rokenrol stejně jako tenkrát a pěkně analogově, kde jsou cítit emoce, zábava. Hrajou senzačně a drží tu rokenrolovou vlajku stejně jako v době svého mládí. A v tomhle státě tu vlajku držím já. I kdybych měl být úplně poslední. Životnost rokenrolu se jasně ukázala. Je totiž strašně jednoduchý. Potřebujete jenom pravdivý příběh, harmonii, srdce a empatii. Když tohle nemáte, tak jste v pr…. Všichni ti, co používají kompresory, při zpěvu jim ani není rozumět, tak ti mi otevřeli čtyřproudou dálnici, abych tam vrazil s bigbítem. A to jsem udělal.
Chodí na koncerty Katapultu i mladí?
Jasně, že choděj, jdou za příběhem. Neoddělujou, jestli je to stará nebo nová muzika, oni slyší ten příběh. Proto rokenrol žije dál, stejně jako nikdy nezmizelo blues, nikdy nezmizel swing, rhythm and blues, heavy metal, trash metal, punk... Ani dechovka nezmizí. Tyhle styly se lidem zaryly pod kůži. A je to dobře, že to tak je, že to všechno zůstává dál.
Jasně, že choděj, jdou za příběhem. Neoddělujou, jestli je to stará nebo nová muzika, oni slyší ten příběh. Proto rokenrol žije dál, stejně jako nikdy nezmizelo blues, nikdy nezmizel swing, rhythm and blues, heavy metal, trash metal, punk... Ani dechovka nezmizí. Tyhle styly se lidem zaryly pod kůži. A je to dobře, že to tak je, že to všechno zůstává dál.
Máte nějakého nástupce, kterému byste byl ochotný jednou předat rokenrolové žezlo?
Jsem snad francouzský král, abych měl následníka? A pardon, neuražte se, ale jak chcete zastoupit třeba Hemingwaye? Všichni z něho čerpají, ale zastoupit nejde. Katapult je fenomén stejně jako byli Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin… Ty už nikdy nikdo nenahradí, ale lidi z nich můžou čerpat. Takže milí mladí, tady to máte, tohle jsem vybudoval a čerpejte si, jak chcete, jeďte dál. Rokenrol nikdy neumře, rokenrol never die. Nestarám se o to, kdo mě zastoupí, starám se jen o to, co je, když ještě žiju. Nedávno jsem viděl dokument o Rolling Stones, kteří hrajou už šedesát let, a nikde tam nepadlo, kolik je komu let a že by snad kvůli tomu měl pomýšlet na konec kariéry. A Mick Jagger jen v závěru rozhovoru řekl: Ještě žiju, tak hraju. A to se mi líbilo. Tenhle výrok bych si půjčil. Není třeba se hrabat ve věku, není třeba se hrabat v náhradě Katapultu. Až nebudou Stones, tak nebudou, až nebude Katapult tak nebude a vy si tady ten Matrix nějak vyřešte. Já nejsem žádný mentor. Já nic nevím. Všechno, co vzniklo, bylo v mojí duši, a to se předat nedá.
Jsem snad francouzský král, abych měl následníka? A pardon, neuražte se, ale jak chcete zastoupit třeba Hemingwaye? Všichni z něho čerpají, ale zastoupit nejde. Katapult je fenomén stejně jako byli Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin… Ty už nikdy nikdo nenahradí, ale lidi z nich můžou čerpat. Takže milí mladí, tady to máte, tohle jsem vybudoval a čerpejte si, jak chcete, jeďte dál. Rokenrol nikdy neumře, rokenrol never die. Nestarám se o to, kdo mě zastoupí, starám se jen o to, co je, když ještě žiju. Nedávno jsem viděl dokument o Rolling Stones, kteří hrajou už šedesát let, a nikde tam nepadlo, kolik je komu let a že by snad kvůli tomu měl pomýšlet na konec kariéry. A Mick Jagger jen v závěru rozhovoru řekl: Ještě žiju, tak hraju. A to se mi líbilo. Tenhle výrok bych si půjčil. Není třeba se hrabat ve věku, není třeba se hrabat v náhradě Katapultu. Až nebudou Stones, tak nebudou, až nebude Katapult tak nebude a vy si tady ten Matrix nějak vyřešte. Já nejsem žádný mentor. Já nic nevím. Všechno, co vzniklo, bylo v mojí duši, a to se předat nedá.
Co říkáte tomu, že se staré písničky Katapultu pořád hrají v rádiu?
Všechno, co jsme nazpívali od roku 1975 jako Hlupák váhá, Starý džíny… to žije furt a bude žít dál. Lidi v budoucnosti budou číst starý Mayovky nebo Foglarovky a budou si k tomu pouštět Katapult z roku 2023.
Všechno, co jsme nazpívali od roku 1975 jako Hlupák váhá, Starý džíny… to žije furt a bude žít dál. Lidi v budoucnosti budou číst starý Mayovky nebo Foglarovky a budou si k tomu pouštět Katapult z roku 2023.
A co říkáte na to, že některé téměř zlidověly, že se hrají u táboráků?
Můžete si psát a říkat co chcete, můžete mít miliardy, můžete mít cokoli, ale vaše písnička zlidoví jenom, když ona chce a když ji chtějí lidi. Vy si to můžete sebevíc přát, ale nestane se to. Když vezmu národní písničky, tu pořádně velkou bichli, kde většinu znám, tak klidně můžu říct, že se k tomu Katapult blíží. Spousta našich písniček zlidověla. Žádný peníze na světě vám nepřinesou to, že vaše písnička zlidoví a bude se hrát, až vy budete v prachu. To je ta největší odměna. Toho si cením nejvíc. Že s nimi tady budu furt. A je mi jedno, že si za zlidovělou písničku vůbec nic nekoupím. O to přece vůbec nejde. Havlíček a Mácha taky při psaní nemysleli na to, že jejich verše jednou zlidoví.
Můžete si psát a říkat co chcete, můžete mít miliardy, můžete mít cokoli, ale vaše písnička zlidoví jenom, když ona chce a když ji chtějí lidi. Vy si to můžete sebevíc přát, ale nestane se to. Když vezmu národní písničky, tu pořádně velkou bichli, kde většinu znám, tak klidně můžu říct, že se k tomu Katapult blíží. Spousta našich písniček zlidověla. Žádný peníze na světě vám nepřinesou to, že vaše písnička zlidoví a bude se hrát, až vy budete v prachu. To je ta největší odměna. Toho si cením nejvíc. Že s nimi tady budu furt. A je mi jedno, že si za zlidovělou písničku vůbec nic nekoupím. O to přece vůbec nejde. Havlíček a Mácha taky při psaní nemysleli na to, že jejich verše jednou zlidoví.
Na jaké období Katapultu nejraději vzpomínáte?
To vím hned – vždycky to bylo tady a teď! Prožili jsme všechno, zákazy, nesmysly, blbosti, úspěchy, sračky… každej rok jsme si užili.
To vím hned – vždycky to bylo tady a teď! Prožili jsme všechno, zákazy, nesmysly, blbosti, úspěchy, sračky… každej rok jsme si užili.
A nejdivočejší léta?
My jsme měli osamělej život. Když bydlíte tři neděle po hotelech, tak to není žádnej med. Nikdy jsme nepodlehli drogám, nikdy jsme nepodlehli chlastu. Nikdo a nikdy! My jsme si chtěli jen zahrát a vidět hezký holky. O nic jinýho nešlo.
My jsme měli osamělej život. Když bydlíte tři neděle po hotelech, tak to není žádnej med. Nikdy jsme nepodlehli drogám, nikdy jsme nepodlehli chlastu. Nikdo a nikdy! My jsme si chtěli jen zahrát a vidět hezký holky. O nic jinýho nešlo.
Takže sex, drogy a rokenrol se nekonaly?
Drogy nikdy a ty „Lidušky“ nám kolikrát ani „nedaly“. Nakonec třeba řekly, že musí jít domů nebo se musí učit. Jak říkám, žili jsme osamělej život. Můžete si o mně myslet co chcete, ale sex, drogy, rokenrol a divoký večírky, to v českým prostředí nebylo.
Drogy nikdy a ty „Lidušky“ nám kolikrát ani „nedaly“. Nakonec třeba řekly, že musí jít domů nebo se musí učit. Jak říkám, žili jsme osamělej život. Můžete si o mně myslet co chcete, ale sex, drogy, rokenrol a divoký večírky, to v českým prostředí nebylo.
Počkejte, to mi boříte představy o rockerech.
Fakt to žádná divočina nebyla. Nakonec jsme měli jen jednu holku a tu jsme si museli půjčovat. Pak jsme si dělali prdel, že jsme všichni švagři. (smích)
Fakt to žádná divočina nebyla. Nakonec jsme měli jen jednu holku a tu jsme si museli půjčovat. Pak jsme si dělali prdel, že jsme všichni švagři. (smích)
Tak vidíte, přece jen to byla jízda.
Já vám něco řeknu. Víte, proč nemůžu napsat autobiografii?
Já vám něco řeknu. Víte, proč nemůžu napsat autobiografii?
Nevím.
Protože moje žena ještě žije. (smích) A na druhou stranu, vy si myslíte, že když jsem odjel na třicet dní na Slovensko, tak moje osmnáctiletá krasavice tady na mě čekala? Na to zapomeňte.
Protože moje žena ještě žije. (smích) A na druhou stranu, vy si myslíte, že když jsem odjel na třicet dní na Slovensko, tak moje osmnáctiletá krasavice tady na mě čekala? Na to zapomeňte.
Však vy jste jí taky nebyl věrný.
Nebyl, vždyť to říkám. Ale už na hranicích jsme se s klukama vždycky těšili, až budeme doma a budeme zase věrný. Nevím, jak to měla moje žena, ale osmnáctka v minisukni určitě nežila jako jeptiška, když jsem tu nebyl. Vždyť my jsme prožili květinovou éru. Na všech těch světových festivalech to jelo a vy si myslíte, že my v Čechách jsme si četli knížky? Ani náhodou! Ale sex byl jen pro slast a neznamenalo to, že opustím manželku. Nikdy.
Nebyl, vždyť to říkám. Ale už na hranicích jsme se s klukama vždycky těšili, až budeme doma a budeme zase věrný. Nevím, jak to měla moje žena, ale osmnáctka v minisukni určitě nežila jako jeptiška, když jsem tu nebyl. Vždyť my jsme prožili květinovou éru. Na všech těch světových festivalech to jelo a vy si myslíte, že my v Čechách jsme si četli knížky? Ani náhodou! Ale sex byl jen pro slast a neznamenalo to, že opustím manželku. Nikdy.
A vaše žena o tom všem věděla?
Tajemství šťastného manželství, jak říkal doktor Plzák, tkví v tomhle: Nikdy si neříkejte všechno. Každý má právo na své tajemství. To potvrzuju. Jak si lidi všechno řeknou, vysvětlují, tak je to bordel. Nikdy jsem se na nic neptal a moje žena celých padesát let taky ne. Já jsem jí ale nikdy nelhal. Každá ženská to totiž pozná. A proto se na nic neptá.
Tajemství šťastného manželství, jak říkal doktor Plzák, tkví v tomhle: Nikdy si neříkejte všechno. Každý má právo na své tajemství. To potvrzuju. Jak si lidi všechno řeknou, vysvětlují, tak je to bordel. Nikdy jsem se na nic neptal a moje žena celých padesát let taky ne. Já jsem jí ale nikdy nelhal. Každá ženská to totiž pozná. A proto se na nic neptá.
Jaká ještě musí být manželka rockera?
Takovou otázku jsem už jednou dostal a odpověděl jsem na ní, že musí být rozumná. A když se ptali mě, jakou mám nejlepší vlastnost, tak jsem řekl, že mi můžete věřit. Opravdu. V tom je všechno – hrdost, čest, spravedlnost. Někdy je těžký to dodržet, nepoužít nějakou milosrdnou lež, ale vždycky si to rychle uvědomím a nikdy nelžu. Chci mít čistý svědomí. Moje žena sice říká, že za čistý svědomí si nic nekoupím a vím, že to myslí dobře, ale prostě ne. Já nelžu a držím se toho celý život. Platil jsem si výstřižkovou službu, mám štosy výstřižků a kdykoli jsem něco do novin řekl, tak to byla pravda. A pořád to platí. Za každým slovem si stojím.
Takovou otázku jsem už jednou dostal a odpověděl jsem na ní, že musí být rozumná. A když se ptali mě, jakou mám nejlepší vlastnost, tak jsem řekl, že mi můžete věřit. Opravdu. V tom je všechno – hrdost, čest, spravedlnost. Někdy je těžký to dodržet, nepoužít nějakou milosrdnou lež, ale vždycky si to rychle uvědomím a nikdy nelžu. Chci mít čistý svědomí. Moje žena sice říká, že za čistý svědomí si nic nekoupím a vím, že to myslí dobře, ale prostě ne. Já nelžu a držím se toho celý život. Platil jsem si výstřižkovou službu, mám štosy výstřižků a kdykoli jsem něco do novin řekl, tak to byla pravda. A pořád to platí. Za každým slovem si stojím.
Hrajete radši v menších sálech nebo na stadionech?
Já mám to životní štěstí, že to střídám, jak já chci. Klub čtyři sta lidí, divadlo šest set lidí, hala tři tisíce, letní kino osm tisíc lidí a zpátky do divadla. Tuhle pestrost potřebuju k životu. Dneska už nepotřebuju vyprodat dvě O2 arény, tohle všechno už mám za sebou. Osmnáct tisíc lidí v Banské Bystrici, Lucerna narvaná…
Já mám to životní štěstí, že to střídám, jak já chci. Klub čtyři sta lidí, divadlo šest set lidí, hala tři tisíce, letní kino osm tisíc lidí a zpátky do divadla. Tuhle pestrost potřebuju k životu. Dneska už nepotřebuju vyprodat dvě O2 arény, tohle všechno už mám za sebou. Osmnáct tisíc lidí v Banské Bystrici, Lucerna narvaná…
Je něco, co jste chtěl a nesplnilo se to?
Nevím o ničem, co bych si nesplnil, až mě to se… Já bych si totiž ještě něco chtěl splnit. Ale nevím co. Mě nezajímá, kolik se prodá nový desky, protože vím, že se jí prodá hodně. Nezajímají mě peníze, zajímá mě zpětná vazba, jak se to bude lidem líbit. Měl jsem v životě štěstí. Nikdy jsem nic neplánoval, všechno přišlo samo. Štěstí mi samo padalo z nebe. Nemám teď žádnou metu, ale věřím, že se ještě něco najde. Nevím ale co, a to je na tom to hezký. Můžete si něco plánovat a nic se nestane a pak se jen tak zasníte a bum, je to tam. A to mě baví. A taky mě to bavilo s vámi, že jste přestala spěchat, že jsme si povídali, že jsme vzpomínali. To je totiž ta léčba nostalgií.
Nevím o ničem, co bych si nesplnil, až mě to se… Já bych si totiž ještě něco chtěl splnit. Ale nevím co. Mě nezajímá, kolik se prodá nový desky, protože vím, že se jí prodá hodně. Nezajímají mě peníze, zajímá mě zpětná vazba, jak se to bude lidem líbit. Měl jsem v životě štěstí. Nikdy jsem nic neplánoval, všechno přišlo samo. Štěstí mi samo padalo z nebe. Nemám teď žádnou metu, ale věřím, že se ještě něco najde. Nevím ale co, a to je na tom to hezký. Můžete si něco plánovat a nic se nestane a pak se jen tak zasníte a bum, je to tam. A to mě baví. A taky mě to bavilo s vámi, že jste přestala spěchat, že jsme si povídali, že jsme vzpomínali. To je totiž ta léčba nostalgií.