ROZHOVORY
Olda Říha: Z fanoušků děláme smažená vajíčka!
Autor: Ladislav Vaindl Zdroj: MFDnes Plzeňský kraj Datum: Čtvrtek, 9 Březen, 2017
Na celoživotním turné je slavná západočeská kapela Katapult podle slov jejího frontmana Oldy Říhy. „Není to u nás tak, že vyjedeme na šňůru a po třech týdnech to skončí. My jsme na turné každý rok, jen vždycky změníme program. Každý rok přineseme něco nového a vždycky to drtíme o řád výš. Jsem pyšný na to, že všechno posouváme dál a nejsme nějakým vlastním revivalem,“ konstatuje známý muzikant. Jeho role ve skupině ale zdaleka není pouze o hraní a zpěvu. „Mám tam asi tak patnáct profesí. Od textaře, zpěváka a kytaristy, přes řidiče, až po technického manažera a majitele,“ vyjmenovává s úsměvem.
Letošní tour Katapultu úzce navazuje na to loňské. „Hit Kladivo na život jsme měli ještě před deskou. Pak jsme vydali album. Teď v jeho duchu pokračujeme. Je to ale verze 2017 s podtitulem Smysl života podle názvu jedné písničky,“ podotýká.
Návštěvníci koncertů tak slyší tři nové písničky na úvod a dvě na závěr. „Je to nezvyklé, že hrajeme jeden program dva roky, ale dělám to čistě proto, že jsme to tak chtěli. Hrajeme tři hodiny. Děláme přestávku, protože nikdo na světě nevydrží to, co my, tak aby se fanoušci nezbláznili. Po přestávce si z nich uděláme smažená vajíčka a dáme si je na topinky. Jsou na konci v takovém šoku, že nevěří tomu, co vidí. A přesně to nás baví,“ pochvaluje si Olda Říha.
Nejhorší prý pro něho je vybírat skladby, které na vystoupení zazní. „Problém Katapultu je v tom, že musíme vyřazovat písně. Dám si těch 160 písniček, které jsou všechny moje děti, před sebe, a vraždím je. Je to hrozné,“ říká.
Playlist prý neupravuje podle místa koncertu. Všechno totiž musí mít svou logiku. „My děláme vlastně emocionální divadelní představení. Je to vybírané tak, aby emoce tekly. Jedna písnička podporuje druhou. A ta druhá třetí. Když už je hardrocku moc, musíme ubrat. Tajemství Katapultu je v dynamice. Program musí mít zahájení, střed, před přestávkou fanoušky dorazit a pak jet zase nanovo. Vůbec to není náhodné a takhle nás to baví. Všechno je promyšlené. Průvodní slovo, světla. Nic z toho nesmí přebíjet muziku, ale naopak ji podporovat,“ sděluje zpěvák a kytarista.
Zásadní recept na skvělý koncert podle něho tkví v tom, že muzikanti musí vzbudit emoce nejprve v sobě. „Musíte se dojmout. Všechno se vám pak vrátí. Lidé na našich koncertech vzpomínají na dětství, smějí se, jsou dojatí, někteří dokonce brečí. A to je přesně to, co chceme,“ dodává.
Fakt, že dramaturgie koncertů je pečlivě naplánovaná, neznamená to v žádném případě, že by bylo každé vystoupení stejné. Naopak. „Je tam spousta improvizací. Některé předehry jsou kratší, některé delší, jinde je delší dohra. Měníme způsob napojení písniček. Bavíme se tím. Inspirace emocí nám přináší možnost improvizace. Všichni muzikanti jsou schopni zareagovat, když začnu hrát něco jiného. Vše děláme tak, aby tam vždy zůstalo nějaké napětí. To není žádná manipulace s lidmi, protože to děláme pro sebe,“ podotýká Říha.
Na koncertech Katapultu zní nové písně, ale chybět nesmějí ani osvědčené hity. Těch má kapela nepočítaně.„Jsou písně, které musíme zahrát. Patří mezi ně třeba Smutná nevěsta, Hlupák váhá, Já nesnídám sám. Občas ale zkusíme nějaký hit nezahrát. Třeba už půl roku vůbec nedáváme Až. A nikdo si to vůbec neuvědomil. Je to takový rachot, že možná kdybychom vynechali třeba Vojin XY také by to šlo. Každý z fanoušků má jinou písničku, která se mu líbí, k níž má osobní vztah. Ti lidé ale ví, že kdybychom měli zahrát všechno, co by chtěli, tak tam jsme dva dny. Vždycky něco musíte vyřadit,“ konstatuje.
V rámci turné měl Katapult dorazit minulý rok i do Plzně, s níž je spojen vznik skupiny. To se ale nestalo. „Přijeli jsme o den dříve, abychom se připravili. Měla být půlnoční zvuková zkouška. Dal jsem si před ní v autě šlofíka. Když jsem se probudil, nemohl jsem hýbat prsty na levé ruce. Ráno jsem hned jel do nemocnice na Lochotín. Doktoři zjistili, že to není mozková příhoda, jen zmáčknutý nerv. Prozkoumali mě a řekli, že jsem silnej jako bejk, že bych mohl kopat příkopy. Na kytaru ale že si dva tři měsíce nezahraju. A bylo hotovo. Doktoři i pacienti byli naštvaní, že chtěli na Katapult, ale bohužel, takhle se koncert nemohl uskutečnit,“ popisuje neveselé chvíle Olda Říha.
Podle svých slov byl vůbec poprvé v životě nemocný. „Nikdy předtím se mi nestalo, že bych musel rušit koncert, kvůli tomu, že já nemůžu hrát. Byl to hrozný pocit,“ doplňuje.
Rehabilitaci prý zkrátil jak to šlo a už po dvou měsících začal pomalu hrát. Hledání náhradních termínů za neuskutečněné koncerty prý provázely zmatky a chaos. „Když nějaké vystoupení zrušíte, je slušností ho nahradit co nejdříve. V Plzni to ale bohužel vzhledem k velké obsazenosti Šeříkovky nešlo dříve než v dubnu. Omlouváme se fanouškům, není to naše vina, museli jsme jen respektovat okolnosti,“ říká.
Náhradní plzeňský koncert se tak uskuteční 21. dubna.
K Šeříkovce, kde se vystoupení odehraje má Katapult velmi vřelý vztah. „Zkoušeli jsme tady. Dědek Šindelář tu kdysi dělal nějakou dobu správce,“ vysvětluje Říha.
O důležitosti Plzně a celého regionu pro Katapult už toho bylo napsáno a řečeno hodně. „Já už snad ani neumím více vyzdvihnout význam Plzně pro Katapult. Vždycky říkám, že to je pro mě český Liverpool. Všichni sice museli být v Londýně, ale to pravé hudební podhoubí bylo v Liverpoolu. A stejně to je i s Plzní. Ta z nějakého zázračného důvodu byla vždycky rocková. I dnes tam všude vidím plakáty, že se hraje furt a všude. To se mi líbí. Ani mě nemohli naštvat, když mě komouši z Plzně vyhnali. Nikdo mě nemůže tak rozčílit, že bych řekl, že mě Plzeň naštvala. I když mě tam spousta lidí nakrkla, tak na mém vztahu k městu to nikdy nic nezmění,“ je přesvědčen muzikant.
Ten nedávno získal cenu od hejtmana za přínos pro Plzeňský kraj. „Seděl jsem tam v té Besedě, kde jsem hrál první koncerty, vedle sebe jsem viděl ty filozofy, doktory, sportsmany a připadal jsem si nepatřičně. Co tam dělám já, kterej hraje jen pitomej rock and roll, aby se lidi bavili. Pořád jsem se ošíval. Naštěstí jsem šel poděkovat jako poslední a tak jsem to trochu po rockersku odlehčil. Lidi se smáli a najednou ta akce dostala jinou dimenzi. Pak jsem do jednoho rozhovoru řekl, že snad budu muset začít ty ceny rozdávat sám, abych nebyl nervozní,“ vypráví hudebník, jehož krédo zní: Dělej všechno nejlíp jak to jde, a ještě něco přidej. A ono pak něco přijde.
„O to se vždycky snažím. Je ale smutné, že v Čechách tohle nikdo moc nedělá. Kdyby se podle toho všichni řídili, tak jsme zachvíli jako Švýcarsko. Bohužel tady každý myslí jen na sebe. nechce nic posouvat rozvíjet. Přitom bez toho by nedošlo k žádnému pokroku,“ myslí si rocker.
Platí to prý i o hudbě. „Málokterá kapela u nás do toho dává všechno, co může. Rozdíl mez i Katapultem a jinými skupinami je v tom, že oni si jedou pro peníze a my pro úspěch. To jsem nevymyslel já, ale moje žena, která je mimochodem z Plzně. Ta mě vždycky vidí, jak se rozčiluji, kleji a říkám, že s muzikou seknu, protože se snažím drtit tu produkci tak, abych mohl přijet a zahrát v té nejvyšší kvalitě. Je škoda, že tenhle přístup u nás nikdo moc nemá. No, jak říká Goethe: Lidé pochopí jen to, čemu rozumí. Víc asi nemá cenu říkat,“ sděluje Říha.
Klasická próza i poezie je teď pro něho velkou inspirací. „Té je všude miliarda. Je škoda, že jsem to zjistil až teď. Vždycky jsem měl sice štěstí na dobré textaře, ale uvědomil jsem si, že o tom, co cítím, dokáži napsat jedině já. Hodně čtu. Stačí mi třeba věta od Gellnera nebo od Shakespeara a námět na písničku je na světě. Důležité je, že já vlastně nepíšu text, ale příběh. Příběh mého života. O tom rock je. Všechny kapely, které za něco stály, dělaly právě tohle. V tom je ta pravda. Dneska nemůžete věřit ničemu a nikomu. Ale když třeba hrajeme Kladivo na život, tak vás to tak vcucne, že tomu prostě musíte věřit,“ míní muzikant.