ROZHOVORY
Olda Říha: Ztratil jsem parťáky i kamarády, ale povedlo se mi se z toho všeho vykatapultovat
Autor: Gabriela Zlámalová Zdroj: Žít Teplice Datum: 14. 9. 2023
Že věk je jen číslo, potvrzuje lídr rockové kapely Katapult Olda Říha, který letos oslavil tři čtvrtě století a zároveň šedesát let na hudební scéně. A i když oslavy, jak sám říká, rád nemá, tak tohle se oslavit musí a jak jinak než na jevišti, se svými milovanými fanoušky během velkého turné, které má zastávku i v Teplicích.
Kromě toho, že slavíte životní jubileum vy osobně, tak slavíte i šedesát let na scéně. Plánujete velké oslavy?
K mému velkému překvapení se to nějak sešlo. Život ubíhá, člověk už je na jevišti šedesát let. Hraje a hraje. Je na svém celoživotním turné. A k tomu to osobní jubileum. Přiznám se upřímně, že bych z toho byl nějak nadšený, to nejsem. Protože já bych si potřeboval ten život užít ještě jednou. Oslavy rád nemám, takže jakékoli osobní jubileum slavit odmítám, ale zase na druhou stranu uznávám, že lidi to rádi mají. Takže oslavy budou a budou dárkem pro fanoušky. Udělal jsem to nejjednodušší, co jsem mohl udělat. Vydal jsem novou desku, která se jmenuje Nostalgia a má obrovský úspěch, a udělal jsem turné. Teď se blíží podzimní část, která je jednoduše nazvaná… Hraju šedesát let. Takže půjdu na jeviště a budu si užívat. Nemusím tam nikomu říkat, kolik mi je let a co vlastně slavím. Protože vím, že mi úplně stačí se vyjádřit svými písničkami, příběhy, což jsou moje celoživotní zážitky, které zároveň prožili i moji fanoušci. A ti mladší, kteří ty příběhy ještě neprožili, je určitě prožijí taky.
Zmínil jste nové album Nostalgia. Jaký z něj máte pocit?
Je to vyjádření toho, co bych chtěl. Jak bych chtěl žít, jak si ten život představuju. Jak jsem kdysi hrál a že teď hraju stejně. Moje deska je léčba muzikou. Chtěl jsem nahrát desku ze svého mládí, tříminutový hity, příběhy ze života, nic víc, nic míň. Já od toho nic nečekal, jen jsem slíbil, že vydám novou desku a udělal jsem to. Ta deska je ale prostě zbraň. Je to mírová atomová bomba. To se tak povedlo, že jsem šokovaný, jak léčí rány na duši. Tahle deska navázala na všechny celoživotní fláky a já, když je mi smutno, tak si ji pustím, což jsem nikdy nedělal. Všechno, co jsem chtěl za celý život vyjádřit, je v těch písničkách a výsledek je lepší, než jsem mohl očekávat.
Co na ni říkají fanoušci?
To je jasný. Poprvý v životě jsem neslyšel negativní názor. Ta deska navázala na všechny ty hity a je veliký překvapení, které mi dělá obrovskou radost. A víte jak to je, buďto udělám radost já sám sobě, nebo je na koncertě tisíc lidí, který se mnou zpívají, tancují, pláčou, smějou se a prožívají stejně svůj život, jako ho prožívám na jevišti já.
Jak deska vznikala?
Doslova na poslední chvíli. Přišel covid, zastavil koncerty, přišly dva roky pauzy. Ta deska měla totiž vzniknout už v roce 2020. Pak válka na Ukrajině a já měl pocit, že se lidi jen řežou a zabíjí a že končí svět. Pak mě to napadlo… natočím desku, která bude milá, hezká, nebudu si stěžovat, udělám si radost. Neměl jsem nic na stole, všechno jsem měl jen v hlavě a loni na podzim jsem sednul ke španělce a všechno, co jsem měl v hlavě, jsem natočil pěkně postaru na kazetový magnetofon. A když jsem to natočil, tak jsem měl štěstí, že jsem objevil dva lidi, co tuhle moji muziku umí zahrát, a pustil jsem jim to. Jednu po druhý z těch písniček jsme dali dohromady a nahráli jsme demosnímky. No a nakonec jsme sedli do studia a celou tu desku jsme nahráli za 48 hodin. Před námi se to povedlo jen kapele Led Zeppelin. A to považuju za zázrak.
Vrátíme se k tomu turné. Jak se na něj připravujete?
Jako každá jiná kapela. Po natočení desky jsem sestavil playlist, aby tam byly všechny ty základní fláky i ty nový fláky a aby to něco vyjadřovalo. Od první do poslední písničky to má nějaký význam.
Chystáte na koncertě pro Tepličany nějaké překvapení?
Když vám řeknu, že překvapení chystáme, a vy se zeptáte jaké, tak to přestane být překvapení (smích). Samozřejmě, že mám překvapení. Každý koncert Katapultu je trošičku jiný, vždycky to reaguje na ten sál, na to město, na ty lidi. A lidi jezdí na Katapulty opakovaně, protože ví, že i když jedou třikrát za rok, tak pokaždé budou vnímat něco trochu jiného. A to je baví. Navíc Krušnohorské divadlo, kde koncert bude, to má takovou atmosféru, takový genius loci, že jen málo sálů tímhle disponuje. Tam na mě padne taková radost, celá ta energie, do které já pak vložím svůj způsob vyjádření rokenrolu. Hrozně si cením toho, že tam můžu vůbec hrát.
Někde jsem četla, že přichází nový Katapult. Vnímáte to tak a co to znamená?
Během proma k nové desce jsem řekl, že jde o novou éru Katapultu. Tahle deska je taková, jako byla naše první deska, když jsme v roce 1978 natočili Stříbrnou desku a rozvrátili tím celý stát. A teď mi to připadalo, že začínáme znova, od nuly. Po tolika letech, v jiný době. Takhle jsem si to nazval a prezentuju to na podiích. Protože jsem si prošel peklem lidských vztahů. Prožil jsem parťáctví, kamarádství, ztrátu úplně všeho, ale podívejte se, jak se mi povedlo se z toho všeho vykatapultovat.
Vraťme se na začátek. Jak vlastně kapela vznikla?
Vznikla jako každá pořádná kapela tý doby. Prostě potkáte kamarády ze školy, ze sportovních oddílů, jste přátelé, parťáci. Žijete spolu a pak postavíte první kapelu. Nemáte peníze, ale chcete hrát bigbít a hrajete ho. Za dvacet korun, za párek, pak za stovku. Pořád jste chudý, ale chcete hrát. Takhle vznikne to pravý přátelství, na kterém postavíte to, co chcete. A takhle vznikly všechny ty pořádný kapely ze šedesátých let.
Hodně lidí Katapultem prošlo?
To je taky jak u každý jiný kapely. Jeden umřel, jeden se zastřelil, jeden odešel, ale to jádro tam bylo. Jirka „Dědek“ Šindelář, Tolja Kohout a já. S Dědkem jsem byl celoživotní parťák, Tolja emigroval do Anglie, a když se vrátil, začal s námi zase hrát. Pak mi oba umřeli a dál to nebudu komentovat. Až teď, vznikla Nostalgie a nová éra Katapultu. Ale stejně to přátelství to prostě chybí.
Co nějaká žena? Chtěla někdy nějaká do kapely?
Já jsem ji do kapely chtěl, ale jeden velký promotér mi řekl … neber do kapely ženskou… bude mít manžela, děti, menses a ty se z toho zblázníš. No a tu, co jsem tam chtěl, co měla hlas jak Joplinka, mi její manžel odloudil. Ať se na to vykašle, že z kapely nic nebude. Během dvou let jsem za to děkoval Bohu (smích).
Říká se sex, drogy a rokenrol. Jak jste to měli v kapele s alkoholem a drogami?
Tohle pravidlo u Katapultu neplatí, neplatilo a nikdy platit nebude. Když už si dáme panáka, tak jen pro radost. Drogy pro mě neexistují. Kšeft byl svatý, neexistuje se opít před koncertem. Ale o sexu to neplatí, ten je pro radost.
Takže fanynky byly?
No jasně, to léčí. Chlast, drogy vás naopak ničí. Sexem se potěšíte, když víte, jak na to (smích). Takže po koncertech jsme chodili na diskotéky, kde jsme si dali rum s kolou a hlavně jsme koukali, abychom odloudili nějakou slečnu.
Když takhle vzpomínáme. Měli jste třeba problémy s texty? Šahali vám do nich cenzoři totalitního režimu?
To víte, že jo. Celý život, co byli komunisti. Já jsem třeba Gellnerovu básničku Chodníkový blues chtěl nahrát na desku a nikdy mi to cenzoři tiskovýho úřadu nedovolili. Povedlo se to až pět let po revoluci. Pokud jste chtěl v té době, v tom zadrátovaným komunistickým koncentráku přežít, tak jste musel koexistovat, ale nesměl jste kooperovat. Nesmíte jim lézt do prdele, nesmíte pro ně hrát, nesmíte dělat nic, aby vás zneužili. Vždycky hovoří fakta. V současné době mám 187 písniček registrovaných na OSE, a ať píchnu do jakékoli z nich, tak se za ni nemusím stydět. Není tam ani jedna pro režim. A to kromě těch, koho zakázali, tak to žádná jiná kapela nemá.
Jsou písničky, které hrajete roky rád, a jsou naopak nějaké, které nemusíte?
Všechny mám rád, protože to jsou moje děti a nechcete přeci, abych nějaké zabil. Za vším si stojím. Kdykoli jakoukoli budu hrát a rád. Jako má Deep Purple Smoke on the Water a celoživotně ho musí hrát, tak já mám srovnatelný hit Až. Když mi hraje rádio Beat v kanceláři, tak zuřím, že to hrajou pořád dokola. Pak si ale řeknu, že jak Beat hraje pořád Smoke on the Water, tak hraje i Katapult A co děti… vždyť je to vlastně pocta… Purple a Olda (smích). Výsledek je, že některý písničky už zlidověly. Za to si sice nic nekoupíte, ale je to to nejlepší ocenění.
Soupeřil někdy Katapult s Olympikem? Byla někdy rivalita mezi vámi a Petrem Jandou?
Fanoušci si to mysleli, když nás komouši zakázali, a Olympic byl, tak psali… Skončili
jste jasná zpráva, ale konkurenti jsme nebyli. Žádný soupeření tam není, oni neumí hrát jako já, já neumím hrát jako oni. Potřebujete mít vlastní zvuk, originální písničky i image. Když potkám Petra Jandu, tak se obejmeme a klidně ze srandy do sebe šijeme, ale pak jdeme na pivo.
Co období po revoluci? Hráli jste stále nebo…
My jsme si udělali pauzu. Já si to období užíval, jezdil jsem spanilý jízdy s herci po republice. Ono se stejně nehrálo, lidi nechodili, každý sledoval revoluci. No a pak, až nám to začalo chybět, tak jsme začali znovu… plesy, kluby. Porevoluční období jsem si užil, srovnatelný zážitek je jen to, že jsem se dobře oženil. Se ženou Janou jsem už padesát let. Moje životní body jsou rok 1963, to se ze mě stal muzikant, v roce 1972 svatba a pak ta revoluce v roce 1989. A teď už mám jen sám sebe.
To znamená…
Tenhle svět není moc dobrý. A myslím si, že lidi, kteří sledují televizi a čtou noviny, vědí, o čem mluvím… Poslední dobou jsem si všiml, že mi stačí se ze všeho vyzpívat, takzvaně vykatapultovat, ze všech těch problémů, který existujou.
Desku jste točil postaru, analogově. Používáte moderní technologie? Ať už ve studiu, počítače nebo telefony.
To je dobrá otázka. Používám moderní technologie, jen když chci já. Nemám chytrý telefon, nejsem oběť počítačů, nereaguji na smsky. Počítač beru tak, že je dobrý pomocník, ale nenechám se jím ovládat. Sociální sítě jako kapela máme, ale jen pro komunikaci s fanoušky, nediskutuji tam. Beru to jako informační kanál. Náš web mě baví víc.
Jste činorodý člověk. Jak rád odpočíváte, když máte čas?
Odpočívám činorodě (smích). Mám chalupu, tam jezdím a pořád něco dělám. Když večer přijdu do chalupy, dám si pivo a zjistím, že jsem šťastný, že nemám telefon, počítač, nic. Když chci, tak si pustím televizi. Podívám se na atletiku, formule, vypnu to a jdu si číst.
Takže máte rád sport?
Mám, ale nemám soupeře, nikdo už nic nehraje. Takže chodím. Hodinu a půl denně chodíme se ženou na procházku. Jsme jako ti turisti, kterými jsem jako mladý opovrhoval. Že turista je penzista, tak teď chodím já (smích). Zrovna nedávno jsme durch zmokli, ale měli jsme z toho radost, chodíme za každého počasí.